Grifonek brabantský - Brabantík

Povaha plemene

Grifonek brabantský je neobyčejně jemný, citlivý, mazlivý a přítulný, výborný rodinný pes. Je nepřehlédnutelný, skotačivý, čilý, dovádivý a stále dobře naladěný, zvědavý a mile rozpustilý, plný hravosti a radosti ze života. Miluje hry, zábavu, řádění a běhání, je rád v centru dění. Není líný, proto pro něj není typické polehávání na gauči. Brabantík je překvapivě obratný, proto se hodí i pro mini agility. Je velice inteligentní a rád se učí novým věcem. Jeho vazba na rodinu je velmi silná a ze svého pána nespustí ani na okamžik oči. Tento pes nemá sklony utíkat ani se toulat. Je dobromyslný, proto dobře vychází s domácími zvířaty, včetně koček, dobře se snese i s jinými psy. Má nekonfliktní vyrovnanou povahu, není kousavý, rvavý, ani agresivní. Rád štěká, ale proBrabantíka je typické, že štěká poměrně potichu, nevýhodou může být, že hlasitě chrápe.

Popis brabantíka

Výška v kohoutku je okolo 18 až 20 cm, váha se pohybuje mezi 2,5 až 5,5 kg. Hlava je nejcharakterističtější a nejpozoruhodnější částí jeho těla. Černý čenich se nalézá ve stejné výšce jako oči. Je široký se silně otevřenými chřípími. Špička čenichu je nakloněna směrem k čelu, takže je čelo, nos a brada z profilu ve stejné rovině. Čenich je velmi krátký, nesmí přesahovat 1,5 cm. Brabantík má v porovnání s ostatními grifonky na pohled poněkud delší nos, je to tím, že nemá žádnou ozdobu. Velké, kulaté nevystupující oči jsou posazené daleko od sebe. Dolní čelist má být klenutá a široká, v žádném případě ne špičatá, má přesahuje horní,Grifonek brabantský má předkus. Tlama se musí pevně uzavírat, nesmí být viditelné zuby, ani jazyk. Šířka tlamy je závislá na řezácích, proto nesmí žádný chybět. Uši má Brabantík malé, polovzpřímené, vysoko posazené s dostatečnou mezerou od sebe. Nežádoucí jsou pevně spojené, nebo srostlé prsty. Brabantík má hladkou rovně přiléhající srst, délka srsti má být okolo2 cm. Namísto pro grifonky typických vousů, má brabantík na obličeji černou masku. Běžná barva je černá a černá s pálením. Znaky pálení musí být čisté a jednotně syté barvy. Černá může být také promíchaná s hnědo-červenou, čistě černá a černá s pálením jsou však upřednostňovány.

Historie plemene brabantík

Grifonek brabantský vznikl křížením malých španělů, jorkšírských teriérů, black and tan teriérů, irských teriérů a pravděpodobně i opičích pinčů. Do té doby byli grifonci pouze hrubosrstí s delší rozježenou srstí. Belgičtí chovatelé začali grifonka belgického zušlechťovat pravděpodobně kolem roku 1880.V tomto roce byl také poprvé předveden na výstavě v Bruselu, kde byl zároveň zvolen nejlepším psem výstavy. V mnohých rodokmenech se vyskytuje jméno "Garcon". Psa tohoto jména tedy lze bezpochyby považovat za jednoho ze zakladatelů chovu. Přestože Grifonka brabantského Královská společnost sv. Huberta uznala za samostatné plemeno již v roce 1883, standardy byly vypracovány belgickým klubem až v roce 1905.